OTÁZKY - ODPOVĚDI
Dotaz:
Mnoho energie vyčerpávám špatnými zvyky. Do jaké míry jsem schopen osvobodit se z otroctví svých zlozvyků?
Honza
Ifet - odpověď:
Zeptejme se: Mohu si svobodně koupit červenou mikinu nebo jíst dort, čokoládu, pít kávu, pivo, či svobodně nemohu? Zvyky jsou silně zakořeněny v podvědomí a často určují, pro co se rozhodneme. Například – dáme si čínské jídlo a k tomu musíme mít zákusek nebo kávu. Italové kupříkladu často jedí těstoviny a téměř ke každému jídlu si dávají chleba, Angličané velice často pijí čaj a podobně. Nebo řekneme: musím spát devět, deset hodin, protože jsem hodně unavený, a proto nemám čas na cvičení. To je ale jen zvyk, který mozek používá několik let a teď nás tímto způsobem omezuje. A některými zvyky omezujeme i jiné lidi: přátele, své partnery, příbuzné a podobně. Občas říkáme – já jsem takový/á, jaký/á jsem, a jestli mě tak nebereš, tak je to tvůj problém, nejsi moc duchovní. To je často pěkná výmluva a neochota se měnit k lepšímu. Pokud tím, jací jsme, omezujeme druhé a je očividné, že bychom špatné vlastnosti mohli zlepšit, proč se vymlouvat? Ochota měnit se k lepšímu je už duchovní kvalitou. Zvyky jsou pohodlné, často je nechceme měnit, protože celý život používáme rozum a nevíme, jak používat srdce, intuici. Už jen myslet, že jsme špatní, neschopní je špatným zvykem.
Jógánanda tvrdil, že k vypuzení jednoho negativního zvyku a vytvoření pozitivího je třeba 5 až 8 let. Nikdy ale nebojujme proti negativnímu zvyku, raději pracujme na vytvoření pozitivního. Například zvyk být neklidný se překonává aktivitami, které v nás rozvíjejí mír, klid. Zvyk neustálého povídání a žvanění se překonává aktivitami, během nichž se nemluví (relaxace, meditace, mlčení, naslouchání). Atd. atd.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Ahoj Ifete,
Prosím Tě mohl bys mi napsat svůj názor na Jiřího Vacka a jeho učení. Znáš ho? Děkuji předem za odpověď.
Katka.
Ifet - odpověď:
Ahoj Katko,
bohužel nic nevím o učení pana Vacka a zatím jsem se nezúčastnil žádné jeho akce. Ale zpravidla když se mě někdo zeptá na názor o jiných cvičitelích či učitelích jógy, odpovídám, že vždy o všech myslím to nejlepší. Snažíme se všichni dělat dobro, někdo více někdo méně. Ve svém srdci vždy všem žehnám a přeji to nejlepší :-).
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Máme za duchovní pomoc brat peníze, nebo ne?
Lenka
Ifet - odpověď:
Někteří učitelé radí, že se za duchovní pomoc nemá nic přijmout. Spíš bych to řekl takto: za duchovní pomoc se nemá nic žádat z ega, ale pokud nám je za vloženou energii něco nabízeno s láskou a čistě, tak bychom tyto dary přijmout měli. Vnímejme je jako výměnu energie v duálním projeveném světě a respektujme zákony polarity. Proces dávání a přijímání je hra ve hře. Ve skutečnosti Bůh dává i přijímá. Když úplně poznáme, kdo jsme, uvidíme, že ani není rozdíl mezi tím, kdo dává a tím, kdo přijímá. Je to jen přelévání energie – vesmírné energetické vyrovnávání mezi jeho protiklady, pokoušíme se najít optimální střed. Jednoduše dávejme a přijímejme vždy v božském vědomí, žádný extrém není dobrý.
--------------------------------------------------------------------------------
Otázka:
Má duchovní člověk založit rodinu, nebo ne? Má mít děti?“
Pavla
Ifet - odpověď:
Záleží na karmě. Někdo ve svých minulých životech má dostatečně mnoho poučení z rodinného života a v současném životě není nutné, aby zakládal rodinu – platí i opačně. Je faktem, že řada vysoce pokročilých bytostí žila spíše bez rodiny, ale v lásce si založili svou kosmickou rodinu. Někdo nutně potřebuje rodinu pro svůj duchovní vývoj, někdo ne. Záleží na tom, co se v tomto životě potřebujeme naučit.
Jednou jsem se zeptal známé učitelky v ášramu Assisi, které je kolem 55 let, stále přednáší, vede jógové semináře, cestuje po světě, zda někdy toužila po rodině. Odpověděla: „Nikdy. Kdybych toužila a cítila, že by mi to duchovně prospívalo, tak bych rodinu měla. Takhle svobodná jsem šťastná. Mám také svoji rodinu, ale jinou, tu kosmickou, duchovní.“ Jak krásná odpověď.
Takže kdo cítí, že rodinu potřebuje – je to v pořádku. Kdo cítí, že rodinu nepotřebuje – je to rovněž v pořádku.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Co si myslíš o bikram józe?
Lucie
Ifet - odpověď:
Nikdy jsem necvičil bikram jógu, jen jsem slyšel, že je to nějaká pry "potící jóga". Zkrátka můj názor je takový, že pokud Ti dělá bikram jóga dobře a cítíš blahodárné účinky, pak je to ta nejlepší jóga, kterou můžeš cvičit. Toto platí pro jakékoliv cvičení jakýchkoliv cvičitelů či učitelů. Cokoliv nám vyhovuje a cítíme vnitřně, že je to ono, pak se věnujme tomuto stylu cvičení.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Ahoj Ifete, už nemohu, abych se Tě nezeptala na Tvůj názor. Co si prosím Tě myslíš o těch hádkách přes internet mezi stoupenci Eduarda a Míly Tomášovych čili Miloše Tomáše a Martina Paříka a stoupenci Jiřího Vacka. Jejich konflikt trvá asi minimálně 4-5 let a obdivuji je, že je to ještě baví. Ifete, jak je to možné, že se lidi v duchovním světě dokážou takto neustále hádat a navzájem pomlouvat?
Milena
Ifet - Odpověď:
Ahoj Mileno,
není mi známo, co je tam za problém a ani po tom nepátrám. Ale rozhodující je v jaké, rovině vědomí se tento „konflikt“ odehrává. Konflikt či hádka ještě neznamená, že to musí byt něco špatného. Pokud se hádáme pozitivně a božsky pak je to ok, ale pokud se hádáme z ega, pak to má opačný efekt. Jinak přeji ze srdce, aby obě strany brzo přišli na to, co je Vůle Boží, proč se jim to děje a hlavně, co by se z toho měli naučit a to už vyžaduje pokoru a nasloucháni.
Všeobecně řečeno, každému se vždy děje to co zrovna potřebuje pro svůj duchovní vývoj. Pokud jiné např. pomlouváme tak to asi znamená, že jsme se ještě z pomlouvání nepoučili. Cokoliv se nám děje vždy to záhadně souvisí s námi, s naším duchovním vývojem, s naši karmou. Řečeno kosmicky - je to správné. Podle ega není to samozřejmě "správné" a za všechny problémy mohou jiní a budeme se možná dlouho, dlouho (někdy i inkarnace) snažit horečně obviňovat jiné, až jednou nám prosvitne, že to může být jinak, ale na to si nějak musíme přijít sami čili trpělivě "čekat" , až to poznání Milosti Boží přijde. To je ta krásna hra, sen.
Mimochodem, všeobecně také platí, že si někdo třeba myslí jak je svatý či hodně daleko duchovně pokročil (takových je vždy dost, že?), ale pak přijde test ze shora a ta "svatost" či "moudrost" se brzo otestuje. Před lidmi či veřejnosti si můžeme hrát na jakéhokoliv krále, mistra, guru, učitele (máme na to certifikaty ...), ale před Bohem nemáme šancí. Kolik „duchovních lidi“ si dnes iluzorně myslí, že jsou "vyvolení" a že jsou "spasitelé", že jsou "svatou inkarnaci" tohohle a tam tohohle nebo dokonce že jsou i "avatařem"....těch je vždy dost. Otázkou je, zda je tomu opravdu tak, jak by si to lidi (ego) přáli, aby bylo. Spíš ti co hlásají, že jsou "někdo a něco" většinou nejsou. Já osobně milují pokoru a skromnost. Vše co je ve mně dobré patři ve skutečnosti Bohu a já jsem Mu za to pokorně vděčný.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Milý Ifete,
jednou jsi řekl že člověk který nepřekonává problémy moc duchovně neroste. Stálé jsem o tom přemýšlela ale nějak bych na toto téma ještě více toho potřebovala slyšet. Díky předem.
Mirka.
Ifet - Odpověď:
Ahoj Mirko,
ano řekl jsem to už vícekrát.
Skrz řešení problému či překonáváním překážek nám prožitek umožňuje si něco stale nového uvědomit, učit se. To je vše.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Ifete, často slyším jak lidi nadávají a jak pořád jakoby nemají peníze, stále si stěžují. Co si prosím Tě o takových lidech myslíš?
Libor.
Ifet - Odpověď:
Už jsem i na toto téma vícekrát říkával, že zda a kolik máme peněz nebo cokoliv jiného, je rozhodující stav našeho vědomí čili stupeň našeho duchovního vývoje. Když si budeme stále stěžovat, že peníze nemáme, pak takové „stěžující se vědomí“ si nepřipustí jinou možnost, než peníze nemít. Jenže se někteří rádoby navenek stěžuji, ale ve skutečnosti peníze mají a to stěžováni, je spíš taková podvědomá reakce před jinými. Pokud chceme něčeho mít více, měli bychom změnit své vědomí čili nastavit to jinak v našem vnitřním softweru. Konečným cílem je naučit se peníze (nebo cokoliv jiného!) používat pro božské účely. Bůh nám peníze dává, Bohu peníze vraťme čili používejme je pro božské účely.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Jaký druh jógy bychom měli cvičit?
Radka
Ifet - odpověď:
Vždy cvičte takovou jógu, která naplňuje vaši duši.
Pokud jste po cvičení naplněni novou inspirací, cítíte se příjemně osvěženi a povzbuzeni, pak je to znamení, že je tento cvičitel a tato jóga pro vás nejlepší. Jaké účinky ze cvičení jógy budete mít, nezáleží pouze na cvičiteli, ale i na vás.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Co máme dělat, když nějaké cviky nezvládneme?
Dagmar
Ifet - odpověď:
V józe nejde o soutěž a nikdo vám nebude dávat známky, jak úspěšně zvládáte pozici. Jóga bere každého cvičence v rovině, v níž se nachází, a postupně ho vede dál. Vůbec se neznepokojujte tím, že nějakou pozici nezvládáte nebo v ní vydržíte jen několik vteřin. Zlepšení přijde časem. Není cílem perfektně udělat pozici navenek, ale především se uvolnit vnitřně, mentálně, citově. Když to dokážete, uvolnění se pak přenáší ihned na fyzickou úroveň (svaly, klouby, vnitřní orgány). Pracujeme především se svou myslí. Když dokážeme kontrolovat a uvolnit mysl, postupně se uvolnění přenáší na každou buňku a sval našeho těla. Pro uvolnění těla používejte dech, který je důležitou pomůckou.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Moje maminka se zajímá o jógu, ale zatím pouze čte. Stačí jen číst duchovní knihy?
Monika
Ifet - odpověď:
Někdy někteří lidé říkají: „Mně osobně stačí povídat o duchovních tématech, nemám žádnou potřebu cvičit.“
Potkal jsem mnoho lidí zabývajících se duchovnem, kteří tráví většinu času tím, že stále dokola čtou různou duchovní literaturu s věčnou touhou, že nějaká nově vydaná kniha bude ještě lepší než předchozí a že se konečně dovědí ještě trochu více o Pravdě, Bohu, Lásce.
Samozřejmě že nás knihy mohou velice inspirovat a nadchnout, ale poznání Pravdy přichází zevnitř, z prožitku. Praktická cvičení jako meditace, jóga, zpěv manter a různá jiná cvičení nám umožňují hlubší prožitek, poznání sebe sama a o to přesně jde. Znám cvičitele, kteří vedli týdenní kurz v Kanegře v Chorvatsku u moře a každý den o duchovnu a Pravdě pouze večer povídali. Během celého týdne ani jednou společně nemeditovali, nezazpívali si, nezacvičili. Nekontrolovaný intelekt jen a jen mluví. Celý týden byly jen analýzy, povídání, teorie. O kolik by prohloubilo jejich duchovní prožitek jen několik cviků a trochu meditace (ticha) nebo zpěv nějaké mantry! Pravda ale je, že žádný cvičitel, učitel, nemůže předávat a učit nic víc, než to, co sám poznal a prožil. Mistři kladou důraz na praxi. Samozřejmě že také povídají, ale mnohem méně. Povídání a jen povídání o duchovnu je způsob vnímání Pravdy lidí, kteří jsou příliš intelektuální, vědečtí či racionálně zaměření. Chybí jim cit, jenž by vyvážil příliš silný rozum, intelekt. Jaký je rozdíl mezi teorií a praxí napoví další krásný příběh.
Převozník a filozof
Mladý filozof poprosil převozníka, aby ho převezl na druhý břeh řeky. Když filozof nastoupil do loďky, ihned se zeptal převozníka:
„Pane převozníku, četl jste Kanta, víte něco o jeho filozofii?“
Převozník odpověděl: „Ne, nevím nic, nic jsem nečetl.“
„Pokud nevíte nic o Kantovi a jeho filozofii, váš život je ztracený z 25 %, řekl filozof.
Po nějaké době se opět obrátil na převozníka:
„A četl jste, pane, něco o Hegelovi, toho jste musel číst, víte něco o něm?“
„Ne, nic nevím, synku.“
„Pokud nevíte nic o Hegelovi a jeho filozofii, váš život je ztracený z 50 %.“
A zase po nějaké době to filozofovi nedalo a ptal se dále:
„Pane, a nevíte něco o Descartovi a jeho filozofii? Ten je známý, toho určitě musíte znát.“
„Ne, synku, nevím ani o něm nic.“
„Pokud nevíte nic o Descartovi a jeho filozofii, váš život je ztracený ze 75 %.“
Najednou začaly velké vlny. Chystala se bouřka. Začalo pršet a loďka stále více ztrácela rovnováhu, foukal silný vítr, že se sotva navzájem slyšeli. Převozník se obrátil na svého přítele filozofa a hodně nahlas mu říká: „Pane filozofe, vy jste se mě zeptal
na tři otázky, já mám pro vás jen jednu – umíte plavat?“
„Ne, neumím.“ odpověděl filozof.
„Pokud neumíte plavat, pane filozofe, váš život bude ztracený
na 100 %.“
Začala bouřka, vlny převrátily loďku. Převozník skočil do vody a zachránil se. A pan filozof, který neuměl plavat, se bohužel utopil.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Je nutné být vegetariánem, když cvičíme jógu?
Klade jóga nějaké podmínky?
Pavel
Ifet - odpověď:
Jóga neklade žádné podmínky. Každý ji může cvičit bez ohledu
na věk, na zdravotní stav, na to, zda jste křesťanem, buddhistou, muslimem, židem, inženýrem, doktorem, myslivcem, sedlákem, zda jíte maso nebo ne. Každý ji může cvičit, pokud ho vnitřně přitahuje. Jóga přijímá stejně vegetariány jako ty, co maso jedí. Ty, kteří hřeší, stejně jako ty, co nehřeší (takoví asi nejsou!). Staré i mladé, tlusté i hubené, optimisty i pesimisty.
Jóga vysvětluje důvody, proč nejíst maso a proč je lepší být vegetariánem, jaká strava je lepší a prospěšnější pro duchovní vývoj. Nabízí, nic nenutí, neklade podmínky. Je na nás, jak se rozhodneme.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Musí každý cvičit jógu?
Jan
Ifet - odpověď:
Nemusí. Jógové cvičení není pro každého, protože jóga nespočívá v tom, zda cvičíte ásany nebo ne. Smysl jógy tkví v tom, abyste se
prostřednictvím cvičení naučili dělat každou jinou práci nebo činnost vědomě, bděle a s vnitřním pochopením. Praktické cvičení vyžaduje více vůle, energie, úsilí, ale proto poskytuje i mnohem silnější účinky a zážitky než teorie a povídání.
Jedinci, kteří se vyhýbají cvičení jógy, vždy najdou dostatek důvodů proč necvičit. Jednou mi jeden kamarád řekl, že vůbec nemusí cvičit jógu a že stačí, když každý den „bouchne“ několikrát do tibetské mísy a ona ho prý perfektně zharmonizuje. Chlubil se, že on dosáhne s mísou za pět minut tolik, co jogíni za hodinu.
Zhruba asi tři roky po tomto tvrzení dostávám od něho e-mail, v němž mě žádá, abych mu poradil nějaká jógová cvičení proti vysokému krevnímu tlaku. Samozřejmě, že jsem mu neodpověděl, ať si „bouchne“ do mísy a tlak se mu spraví. Poradil jsem mu několik jógových cviků. Snad se mu tlak zlepšil. „Bouchat“ do tibetské mísy je výborné („bouchám“ také – miluji tibetské mísy), ale nepodceňujme nikdy jógu a její hloubku.
...............................................................................................................................
Dotaz:
Kdy mám začít cvičit jógu a jak?
Věra
Ifet - odpověď:
Začněte cvičit, když touha přijde zevnitř. Je to takový pocit radostné zvědavosti, nedočkavosti. Nedoporučuji začínat s jógou podle knížek a teoretických instrukcí, protože vždy hrozí nebezpečí, že budete cvičit špatně. Nejlépe je cvičit u cvičitele, jenž vám vnitřně vyhovuje, a ne u toho, který je vašemu bydlišti nejblíže. Ať je vždy rozhodující kvalita cvičení, to znamená vnitřní důvod, a ne vnější.
Když se vydáte na duchovní cestu, uvidíte, jak je plná překvapení, pokušení, různých možností a překážek. Hlavně, ať vás vaše srdce správně vede. Jak přesně cvičit? K tomu příběh:
***
Žák se jednou tázal Mistra, jak by mohl vykročit na Cestu.
„Slyšíš, jak ta říčka, co teče kolem kláštera, šumí?“
„Ano.“
„To je výborný způsob, jak na Cestu vykročit.“
Otázka:
Milý Ifete,
vrátila jsem se z práce, čtu Tvůj e-mail. Po celodenní tvrdé duševní činnosti už na nějaká variantní řešení nemám kapacitu. Jedno mně vrtá hlavou. Čtu od Carol Schaefer knihu: "Pro příštích sedm generací". Rada starých moudrých žen představuje svou vizi budoucnosti Země. Neustále zdůrazňují důležitost modlitby pro zachování života, protože se naše planeta dostala na samý okraj svých regeneračních schopností a pokud se v našich životech neodehraje důležitá změna a nezačneme žít v souladu s rytmy přírody, je s námi amen.
Moje otázka zní, není důležitější modlitba než meditace?
Jak pomáhá meditace světu?
Nemám totiž tolik času, abych mohla dělat obojí. Nezlob se, že Tě tímto zdržuji, ale neznám nikoho, kdo by mně zasvěceně odpověděl.
Měj se pěkně a těším se jak si zazpívám mantry. Díky.
Jana
Ifet - Odpověď:
Ahoj Jano,
myslím si, ze se nemusíš až tolik obávat, že s námi bude brzo amen. Neboj se, Boha či Přírodu nikdo nikdy neprokoukl. Ona nám vždy správně odpovídá či reaguje na naše akce. Přesně nám vrací to, co si zasloužíme ( co si zasejeme). Učí nás i přes to, co označujeme za "špatné" nebo „katastrofální“ či „tragické“. Kdyby toto vše nebylo, pak by nebyla poučení, která se nám dostávají přes reakcí Přírody na naše akce - je to jeden ze způsobů, jak nevědomého člověka poučit a ukázat mu výsledek jeho činu. Kdyby to šlo jinak a lépe, určitě by Bůh nastolil nějaký jiný, lepší program, řád nebo zákon. Člověk je ten, co by stále měnil, přizpůsoboval a upravoval vše podle sebe.
Když slyšíš někoho, že nás upozorňuje že hrozí tohle a tamhleto - je to Ok, ale jen z jeho hlediska. Nemusí to být a často to není tak, jak to vidí člověk, který je více méně omezený, jakkoli je pokročilý nebo ve společnosti uznáván pokročilým. Pouze osvícení Mistři jsou dokonalými zprostředkovateli Božího planu. Hlasatelů bylo a je vždy až až… Bůh věci vidí a režíruje jinak a jistě dohlíží na všechno. Znáš ono: „Člověk míní, Pánbůh mění“.
Tato autorka mohla rovněž napsat knížku a uvést v ní, co všechno je krásné na této planetě a ne jen psát o tom, co nám hrozí. Hrozby jsme měli a stále jich máme dost ze všech stran. Když hrozí media, časopisy, TV - jakžtakž to pochopím, že neumějí jinak, ale když hrozí i tzv. „duchovní“ lidé to už je „něco“ . Upřímně řečeno, nečetl jsem tuto knihu, ale myslím si, že se nemusíš ničeho obávat. Žádný Mistr to tak „katastrofálně“ nevidí a neviděl.
Samozřejmě netvrdím, že ta kniha je špatná, možná osloví tisíce dalších čtenářů, ale pozor na ty, co stále straší. Pokud ona kniha nejen upozorňuje, ale zároveň inspiruje a dává řešení, pak by to měla být dobrá knížka, ale pokud straší a nenabízí řešení, tak to raději nečti. Mimochodem nikdy žádný osvícený Mistr nepřišel strašit lidi apokalypsou – vždy přicházeli a ukazovali cestu, řešení, že? Dej více na osvícené Mistři a naslouchej raději jim.
Druhá část Tvé otázky - co je meditace?
Meditace je stav, kdy nasloucháš bděle Vesmíru v sobě, tedy Bohu - nasloucháš svému skutečnemu „JÁ“ a odevzdáš se mu, ztotožníš se s nim. V meditaci se rodí touha splynout a být jedno s tím, co ve skutečnosti už jseš.
Co je modlitba?
Modlitba je stav, když se modlíš k Bohu za něco. Modlíš se, aby něco bylo podle tvé představy, cokoliv. Např., modlíš se: „Pane Bože, ať je mír v tomto světe“ anebo „Pane Bože, ať je mé dítě zdravé“, apod... Většina lidi se takhle modlí, ale nezapomeň nikdy přidat větu: "...ať je mé dítě zdravé, pokud je to Tvá vůle Pane". Toto je rozhodující věta: "Tvá vůle Pane" neboť ne vždy je dobré, aby bylo vše tak, jak si to my lidé přejeme a jak se modlíme. Ty např. chceš, aby Tvé dítě bylo ihned zdravé a urputně se modlíš, aby to tak bylo, což je lidský řečeno naprosto přirozené, logické ale Boží vůle je třeba taková, i když to zní drasticky, že Tvé dítě má být nějakou dobu nemocné, aby mohlo pochopit důležité lekce, které mu pouze nemoc nabízí, zprostředkovává. Tak je to podobně i s planetou Zemí která také byva nemocna.
Ve skutečnosti se modlíš k Bohu, prosíš ho o cokoliv a Bůh ti to často i dá/poskytne, ale On musí souhlasit, nic bez jeho Vědomí a Vůle nemůže být uskutečněno. Proto by POKORA měla být na prvním místě! Tato vlastnost lidi je Bohu nejmilejší. Je výborné se modlit, ale vždy je třeba říct: "Pokud je to Tvá vůle Pane..."
Pokud v modlitbě začneš cítit, že k Tobě Bůh promlouvá, pak se modlitba stává také meditací - tam už není rozdíl. Jemné rozdíly jsou jen na začátku... Také když cvičíš jógové pozice, můžeš zároveň meditovat. Původně se asany i cvičili tak, že se v nich rozjímalo. Rovněž když maluješ obrázek, můžeš meditovat nebo když vaříš oběd s láskou apod. Rozdíly jsou na začátku, ale na konci se vše spojuje v jednotě, podobně, jako všechny cesty, které jsou na začátku rozdílné, vedou do Říma /jednoty.
Ptáš se co je důležitější modlitba nebo meditace?
Obě jsou stejně důležité. Ty dělej to, co je bližší Tvému srdci.
Jak pomáhá meditace světu?
Pomáhá tím, že se Tvé vědomí šíří, tedy více poznává Boží řád, Jeho zákony, kteri jsou i v Tobě a tím jsi sama více v souladu s Vesmírnou Vůlí. A čím více jsi v souladu s Vesmírnou Vůlí, tím více budeš vyzařovat Boží vlastnosti jako: láska, mír, moudrost, radost apod. a to bude lidí kolem Tebe inspirovat k hledání hlubšího smyslu života. Každý z nás chce mír, lásku, radost, štěstí.
Snad jsem odpověděl dostatečně jasně.
Měj se krásně :-).
If.
DOTAZY - ODPOVĚDI
(z kníhy : Duchovní život v praxi")
Dotaz:
Co je cílem meditace?
Ifet - odpověď:
Dostat se za vlny libosti a nelibosti, kde přebývá naše skutečné Já, to znamená splynout, sjednotit se s tím, čím skutečně jsme. Cílem všech druhů meditací je, aby se meditující, předmět meditace a proces meditace ztotožnily. Toho dosáhneme jedině ve stavu nadvědomí, ve stavu samádhi (sjednocení malého já s univerzálním, nekonečným Já). Naše jáství se rozpouští podobně jako kousek ledu v oceánu. Před meditací existuje subjekt, děj (proces) a objekt meditace odděleně. V okamžiku, kdy se sjednotíme s tím, o čem meditujeme, začíná skutečná meditace. Pamatujme si, že jsou důležité tři body:
a) meditující – ten, který medituje (také pozorovatel) – subjekt
b) proces meditace – děj
c) předmět meditace – to, o čem meditujeme – objekt
V meditaci se ztotožňujeme s tím, na co se koncentrujeme, o čem rozjímáme.
Takže cílem meditace je, aby všechny tyto tři části splynuly
do Jednoty. Čím více a hlouběji jsme v této Jednotě, tím více meditujeme, přibližujeme se stavu samádhi.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Proč všichni lidé nemeditují?
Nemají čas?
Ifet - odpověď:
Potřeba meditovat přichází zevnitř – když máme silnou touhu poznat sebe, své skutečné Já. Lidé nemeditují, neboť jejich touha
po poznání není ještě tak silná. Meditace se nemá chápat jako něco navíc, co budeme dělat, až jednou budeme mít čas. K tomu dva příběhy.
***
Mistr pozval vládce na lekci meditace. Když odmítl se slovy, že nemá čas, dostalo se mu této odpovědi:
„Připomínáte mi člověka, který kráčí do džungle s šátkem na očích a nemá čas si ten šátek sundat.“
Když se vládce ohradil, že skutečně nemá čas, Mistr pokračoval: „Bylo by chybou domnívat se, že meditovat nelze pro nedostatek času. Ten pravý důvod je zmítání mysli.“
***
Byl jednou jeden vyčerpaný dřevorubec, který bez ustání plýtval časem a energií, jelikož sekal tupou sekerou. To proto, jak sám tvrdil, že neměl čas se na chvíli zastavit a ostří nabrousit.
To ostří je naše mysl, kterou bychom měli brousit denně.
Pravidelnou, každodenní meditací budeme duševně výkonnější, rozhodování bude snazší, správnější a tím získáme čas na vše ostatní. Proto by meditace měla patřit ke každodenním příjemným povinnostem. I v meditaci, jako v jakékoli jiné činnosti, k sobě buďme upřímní. Nikdy nemeditujme „jakoby“. Do ničeho se nenuťme, protože to má vždy opačný efekt. Na druhou stranu, určitá dávka disciplíny je nutná.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
V jaké pozici meditovat?
Ifet - odpověď:
Nejlepší je meditovat v pozici, ve které se cítíme nejvíce uvolněni a můžeme nejdéle vydržet bez napětí. Může to být pozice v sedě: lotos, pololotos, pozice zkříženého sedu (sidhásana), pozice diamantu (vadžrásana), kde si můžeme pod zadeček dát polštářek nebo speciálně vyrobené dřevěné malé meditační stolky a sedačky s polštářky. Pro pohodlnou a příjemnou meditaci by měly být tři body pevně na podložce: zadeček a kolena. Pokud nám nevyhovuje pozice v sedě, klidně meditujme na židli. Důležité je mít rovnou páteř, podsazenou pánev, ramena jemně dozadu, hruď jemně dopředu – lehce ji vypnout, otevřít srdce, brada paralelně s podložkou, ruce s dlaněmi otočenými vzhůru dáme na stehna nebo na kolena. Může se meditovat i s propletenýma rukama dlaněmi otočenými k tělu nebo nahoru. Je dobré si pod sebe položit vlněnou pokrývku, která blokuje případné negativní vibrace z okolí. Otočme se buď čelem na východ, jih nebo sever. Neotáčejme se směrem na západ, neboť vibrace, které proudí ze západu na východ, jsou rušivé.
Zvlášť nemeditujme "tělem" – tj. způsob meditace, kdy se velice fyzicky snažíme, abychom dosáhli duchovního cíle, ale přitom napínáme celé tělo, egem řídíme dech, fyzické i mentální činnosti, protože my chceme (čtěte ego chce), aby se dostavil vytoužený výsledek co nejdříve. Tento přístup může být i nebezpečný. Meditace takto nefunguje. Meditace s očekáváním výsledku není meditací.
Raději také nemeditujme vleže. Tato pozice je spíš pro spaní, přičemž podvědomí snadno spouští svůj program, pozornost klesá a stále více přicházejí myšlenky na spaní. Samozřejmě, pokud bychom vleže dokázali udržet vysoce bdělou pozornost, je možno meditovat i vleže, ale osobně to nedoporučuji, zejména ne na začátku.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Kdy budeme vědět, že jsme začali meditovat?
Ifet - odpověď:
Nedá se to určit, neboť meditativní stav přichází spontánně. Podob-ně jako při usínání – čím méně úsilí a snažení, tím lépe usneme. Nikdy si přesně nepamatujeme začátek nebo konec. K samotné meditaci není třeba žádného úsilí, vše se děje samovolně. Začíná v okamžiku, když se ponoříme do svého opravdového já. Žádná myšlenka nás neruší, žádnou myšlenkou se nezabýváme. Lidé často říkají, že meditují, ale ve skutečnosti se jen pokoušejí meditovat a zůstávají pořád ve fázi uklidnění myšlenkových a citových vln. Meditace není přemýšlení o něčem, ale sjednocení s tím, co opravdu jsme, ztotožnění se skutečným já. Je pouze hrstka lidí na tomto světě, která opravdu medituje. Těch, kteří se pokoušejí meditovat, je nesrovnatelně více. Kdy přesně budeme vědět, že meditujeme, napoví další příběh.
Meditace
Žák usnul a zdálo se mu, že přišel do ráje. Ke svému úžasu tam našel Mistra a žáky, jak sedí ponoření v meditaci.
„Tohle má být rajská odměna?“ naříkal. „Totéž jsme přece dělali na zemi!“
A zaslechl Hlas, jak volá: „Blázne! Myslíš si, že tihle meditující jsou v ráji? Právě naopak – ráj je v těch, kteří meditují.“
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Kdy meditovat?
Ifet - odpověď:
Nejlépe se medituje, když cítíme vnitřní touhu. Během dne se doporučují čtyři období, která jsou optimální pro meditaci, protože v těchto chvílích je Země v klidu a harmonii s jinými planetami. Tato období jsou: ráno při východu Slunce, večer při západu Slunce, v poledne a o půlnoci. Je dobré meditovat vždy ve stejnou dobu. Samozřejmě si můžeme udělat i svůj vlastní časový interval, který nám vyhovuje. Nejlepší čas na meditaci stanovují naše vnitřní hodiny. Doporučuji, zejména na začátku, dodržovat disciplínu. Trochu disciplíny nikomu nikdy neuškodilo.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Jak dlouho meditovat?
Ifet - odpověď:
Není lehké říct pravidlo, jež by platilo pro všechny. Někdo, kdo silně touží po poznání, si bude přát každý okamžik věnovat duchovnímu životu. Pro někoho bude jedna hodina duchovní praxe až až. Míra střídmosti je pro každého jiná.
Platí všeobecné pravidlo, že je lepší meditovat každý den třeba patnáct, dvacet minut, než jednou týdně třeba hodinu, dvě. Čím méně budeme meditovat, tím méně se nám bude chtít meditovat a čím více budeme meditovat, tím více se nám bude chtít meditovat. Jen v hluboké meditaci jsou možné duchovní zážitky.
Všeobecně řečeno, meditujme tak dlouho, dokud udržíme bdělou pozornost a cítíme ji jako příjemnou. Jakmile se začne ozývat napětí těla, rušivé myšlenky, jež jsou silnější než naše pozornost, pak meditace nemá smysl, přerušme ji.
Doporučuji zpočátku meditovat (pokus o meditaci!) alespoň deset až patnáct minut a pak postupně prodlužovat dobu trvání podle vnitřní spokojenosti. Rozhodně pět, šest minut nestačí ani na zklidnění mysli nebo pozorování dechu, nemluvě o dosažení hlubšího meditačního stavu.
Nikdy nemeditujme do únavy a vyčerpání, protože meditace má pak opačný efekt. Také nikdy neseďme násilně v meditaci, zvlášť když cítíme bolesti a napětí v těle. Nikdy nejděme za hranici svých přírodních možností. Někdy je užitečnější meditace desetiminutová než hodinová, pokud jsme ovšem do meditace ponoření celým svým srdcem a myslí. Vždy zkusme meditovat s elánem, nadšením. Kdykoli budeme meditovat z rutiny, donucení či nudy, je to jen ztráta času.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Co všechno potřebujeme pro meditaci?
Musíme mít také oltář?
Ifet - odpověď:
Oltář nebo nějaké soukromé místo, kde nás nic neruší, doporučuji. Může to být kousek naší ložnice, pokoje, garsonka v podkroví anebo zvláštní pokoj, jenž je určen pouze pro tyto účely. Oltář můžeme vyzdobit květinami, diamanty, minerály a fotkami svých učitelů. Můžeme použít i fotky svých příbuzných nebo přátel apod. Důležité je, abychom tam vytvořili takové vibrace, v nichž se cítíme dobře, povzneseně, uvolněně a v míru. Každodenní meditací se toto místo bude postupně magnetizovat našimi vibracemi. Uvidíme, jak nás to místo bude dennodenně vyzývat, abychom se setkávali sami se sebou, abychom meditovali. Nedovolme, aby do této místnosti vstupovaly osoby, které meditaci nerozumějí. Meditační místnost udržujme vždy čistou. Doporučuje se také před meditací zapálit jednu svíčku, protože oheň má očistný charakter. Když meditujeme večer, nikdy nemeditujme v úplné tmě, protože tma je ideální prostředí pro nižší entity, jež na nás mohou působit z astrálního světa negativně a ovlivňovat průběh meditace. Během meditace nedoporučuji žádnou hudbu. Můžeme samozřejmě meditovat bez oltáře, fotek, tyčinek, kytiček, svíček, bez čehokoli. Stačí jen zavřít oči a meditovat kdekoli a kdykoli. Každý ať si vybere svůj vlastní způsob meditace. Můžeme meditovat i v přírodě, u potůčku, v horách, v lese atd. Anebo v kostele, v ášramech, klášterech apod.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Jaké meditační techniky doporučujete?
Ifet - odpověď:
Nejlepší a nejjistější jsou techniky, které dostáváme od osvícených Mistrů nebo přes jejich žáky. Mají v sobě navíc i Mistrovo požehnání či milost. Mistři dávají zasvěcení do meditačních technik jen tehdy, až je jedinec dostatečně duchovně zralý. Zasvěcení je posvátná chvíle. Techniky osvícených učitelů nebo jejich žáků se nikdy neprodávají za peníze, výdělek není cílem. Duchovní časopisy jsou bohužel plné inzerátů, které nabízejí různé zasvěcovací techniky, dikša mantry, za velké peníze.
Z knížek se mohou používat jen základní, všeobecné meditační techniky, a to jen pokud jsme plně přesvědčeni, že technice rozumíme a cítíme, že je bezpečná. Pro začátečníky je nejlepší, aby na nějakou dobu používali vizualizační techniky. Musím však upozornit, že technika není cílem. Nikdy nezaměňujme techniku za cíl. Milujme Boha víc než techniku, přesně jak říká jedno perské přísloví: „Hleďte na nebe, abyste viděli měsíc, ne na jezero!“
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Jak dlouho mám cvičit jednu meditační techniku?
Můžu si meditační techniky měnit?
Ifet - odpověď:
Meditační technika, která nás vnitřně naplňuje, by se v žádném případě neměla míchat s jinými technikami. Buďme věrni jedné technice, ale technice, která je správná. Buďme věrni jednomu učení, jednomu učiteli, guruovi. Pokud cítíme, že nás technika nenaplňuje, je dobré hledat další, dokud nenajdeme tu správnou. Vždy je lepší kopat jen jednu studnu, abychom našli vodu (poznání). Dříve, než se rozhodneme kopat tu naši studnu, je moudré si dobře rozmyslet, jaká studna je pro nás správná. Bohatě nám stačí jedny dveře, abychom vstoupili do domu, anebo nám stačí jeden správný klíč, abychom otevřeli zamknuté dveře.
Až se potkáme se správným učením, budeme to stoprocentně cítit ve svém srdci. Když jsem se potkal s Jógánandovým učením, cítil jsem přesně, že toto je můj guru a správné učení pro mě. Nedá se to vysvětlit slovy – je to silný, intuitivní, pravdivý vnitřní pocit.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Existuje nějaká metoda, která by mi pomohla, abych si byl více vědom myšlenek, dokud medituji?
Ifet - odpověď:
Důležité je, abyste se do myšlenek nezaplétali, abyste nebyli jako špatný plavec, kterého proud řeky ihned odnáší s sebou. Radši pozorujte ten vodní proud řeky myšlenek z pobřeží a z dálky jako svědek, který jen sleduje, jak řeka myšlenek protéká kolem vás. Buďte tichý pozorovatel tohoto proudu, mentálně se od něj distancujte. Chce to trochu cviku. Nejenom že pozorujeme proud řeky, myšlenek, ale také nasloucháme, zda nám něco vnitřně říkají její vlny.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Co mám dělat, když se mi při meditaci chce spát? Je to normální?
Ifet - odpověď:
Lidé často při pokusu o meditaci usínají. Jejich podvědomí je zatím silnější než bdělá vědomá pozornost. Hlavní příčinou je, že dostatečně neoživí, neprobudí energii, která by pak udržovala mysl stále bdělou. Když nemáme dostatek energie, stáváme se pasivními a to jsou ideální podmínky pro to, aby se v nás spustil mechanizmus podvědomí. Proto dělejme delší přípravu pro meditaci, více cvičme, abychom dostatečně probudili energii a zesílili bdělost mysli. Když nám během meditace začnou přicházet myšlenky na spaní, ihned si narovnejme páteř, zhluboka nadechněme a několikrát střídavě napněme a uvolněme všechny svaly. Vyvětrejme místnost, trochu si i klidně zacvičme, protáhněme se a znovu se pokusme meditovat. Chce to trochu tréninku jako všechno.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Jak můžu nemyslet, a přitom neztratit vědomí? Nezávisí naše vědomí na činnosti mozku?
Ifet - odpověď:
To je mylný názor, který dnes panuje, neboť mozek netvoří vědomí. Vědomí předchází mozku i tělu, je prvotní. Vědomí je to, co myslí. Mysl netvoří vědomí, ale opačně. To znamená, že vědomí umožňuje činnost mozku a mysli. (Vědomí také předchází manifestaci ega. Ego, jako vlna oceánu, je jen manifestací vědomí). Takže když přestanete myslet, nebojte se, že ztratíte vědomí, ba naopak.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Co mám dělat, když své myšlenky nemohou vůbec uklidnit
a chtěla bych meditovat?
Ifet - odpověď:
V tomto případě nechte trochu myšlenky na chvíli bloudit. Pokud se vám to podaří, zkuste je pozorovat s jemným humorem, jako byste pozorovali malé, neposlušné, neklidné dítě. Hlavně nedovolte, aby bloudění a protest myšlenek zvítězily nad vaší odhodlaností meditovat. Myšlenky se vždy uklidní ve chvíli, když „cítí“, že je respektujeme a přijímáme takové, jaké jsou.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Co mám dělat, pokud se mě členové mé rodiny, kamarádi a přátelé pokoušejí odvrátit od meditace?
Ifet - odpověď:
Ano, i to se často stává. Proto je lepší zejména zpočátku o svých duchovních praktikách nemluvit se všemi, ale jen s těmi, kteří jsou vám blízcí a jsou na stejných vlnách. Jógánanda jednou řekl: „Když vylijete mléko do vody, promíchá se s vodou. Ale jednou, až se mléko stane máslem, pak bude přirozeně plavat na povrchu vody.“
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Můj manžel je proti mé meditaci. Nechci být příčinou disharmonie ve svém manželství. Co mám dělat?
Ifet - odpověď:
Nikdo nemá právo, aby vás odvracel od aktivit, které vám přinášejí radost a smysl do vašeho života. Ten, který se staví proti tomu, naopak tvoří ještě větší disharmonii ve vašem vztahu. Pokud vy sami nejste šťastní, pak nemůžete šířit štěstí ani kolem sebe.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Jaký je rozdíl mezi modlitbou a meditací?
Ifet - odpověď:
Během modlitby my mluvíme k Bohu, prosíme o něco, a během meditace Mu nasloucháme a vnímáme, co nám intuitivně sděluje.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Kdo by neměl meditovat?
Ifet - odpověď:
Pro psychicky labilní lidi se jakékoli hlubší duchovní cvičení nedoporučuje – ani relaxace, ani vizualizace a vůbec ne meditace. Lidé s labilní psychikou se velice snadno otevírají negativním vlivům z nižšího astrálu a často jim podléhají. Pro ně je nejlepší, aby prováděli cvičení jen pod dozorem učitelů.
Také lidé závislí na drogách by neměli meditovat.
Při kouření a mírném pití alkoholu není důvod, abychom nemeditovali, ale ztěžuje to meditaci.
Ti, kteří vůbec nezvládají své emoce a myšlenky (výbušní lidé s velice explozivními reakcemi), by měli meditovat velice, velice opatrně.
Pro hlubší duchovní zážitky je nutná dobrá kontrola těla, emocí i myšlenek. Bez toho se raději do meditace nepouštějme.
--------------------------------------------------------------------------------
Dotaz:
Proč má mysl klade tak silný odpor k meditaci?
Ifet - odpověď:
Zvyk nemeditovat je hluboce ukrytý v podvědomí. Abychom vypudili nějaký negativní zvyk, potřebujeme trochu času. Takže cvičit, cvičit a cvičit, meditovat, meditovat a meditovat a negativní zvyk nemeditovat postupně zeslábne a naopak zvyk meditovat postupně zesílí!
